IT svatba Romea a Julie (za času C)

„Ode dneška, 6. srpna 2021, 18:20 evropského času, ze mě bude tchýně“, svěřila se mi nejlepší přítelkyně. A pokračovala: „Budoucí snacha, Milagros, se teď v peruánské Limě, v kruhu rodiny, připravuje na svatební obřad po internetu. Mého syna Honzu tam zastoupí její strýc.

Proč to?

Oficiální odpověď je covid a jeho mutace. A neoficiálně – ?

Loni v březnu zakázali Mily kvůli pandemii vstup do Čech, protože s Honzou nebyli sezdaní.

Honza se rozhodl popohnat peruánského a českého úředního šimla alespoň do klusu – aby tenhle verdikt změnili.

Odhalil, že peruánské papírování je třikrát obsáhlejší a hokejovitější, než české. (Vážně doteď nevím, jestli si to umím představit.)

S Mily se vídali pouze díky internetu. Jejich plán žít spolu nejdřív obyčejným každodenním životem, tady v Praze, aby objevili, zda jim bude tak dobře, že zvládnou start do “šťastně až do smrti” a vezmou se, skončil v troskách.

Po roce a půl už oba měli dost: dost odloučení, dost přetahování s byrokracií (pravidla jsou pravidly i v případě, že o inteligenci jejich stvořitelů dalo by se s úspěchem pochybovat).

Nabízela se jediná varianta, nejdřív se vzít – a společný domov budovat až pak.

Tak dobře.

Mohla z toho být veliká svatba v Peru, se všemi nevěstinými příbuznými a rodinou, kdyby… kdyby mezitím místní prezident nespáchal sebevraždu (údajně fingovanou), protože byl obviněn z rozsáhlé korupce a podpory terorismu. Ministři šílí, státní správu ochromil strach z převratu: kdepak pustit si do země českého Honzu!

A jsme zpátky u dneška – a svatby Googlem.

Je v pátek, což je jediný den v týdnu, kdy se teď v Peru svatby konají. Ještěže si pro Honzu a Millagros těch dvacet minut vyhradili.

Chystám si šaty a účes, ostře vnímám okamžiky vyjímečného dne. Pro mě je to skutečná svatba. A je dnes.

Až bude hotovo, jen abyste věděli, Milagros nemůže sednout na první letadlo do Prahy, I když už bude za Honzu vdaná, potrvá minimálně měsíc, než Česko a Peru zúřadují (kdovíjaké) listiny.

A potom?

Na letišti v Ruzyni tmavovlasá Mily, která podle Honzy plave jako delfín, skočí kolem krku blonďatému Honzovi. Nebuďte překvapeni, až gejzírem štěstí a lásky vybuchne Praha.

Možná nám to pomůže přeskládat si životní hodnoty – a priority.

No, mám se smát nebo plakat?

Obojí najednou.

Dnes vítězí smích přes slzy.

Jako žena a máma mám ze syna a jeho milé nesmírnou radost.

Láska, která překoná tak dlouhé odloučení, probojuje se jednáním s tolika lidmi, musí o své existenci přesvědčovat dokonce I vládní úředníky a místo aby ohrnula nos a poohlížela se jinde, připojí se do sítě a řekne si: “Ano!” tam, když to nejde jinde… Taková láska má podle mě naději, I v dnešním světě.

Jo, už zase brečím…a usmívám se.“

Ať se daří.

Howgh