9. dubna 2020

VELIKONOCE – ZPÍVEJ PÍSEŇ ŽIVOTA

Tak trochu šílené příběhy

Máte rádi pohádku „Šíleně smutná princezna“?  Připomenu vám, že podnikavá dcerunka v ní na tatínka ušila boudu: jinak rozvážného vladaře svými záchvaty zármutku přinutila použít královskou autoritu i vládní prostředky nátlaku a vydat přísný zákaz smíchu. Důsledný otec dokonce nový zákon osobně prověřoval, takže rebelové to od něj pořádně schytali. Princezna se zatím královsky bavila, protože nejen, že úspěšně zmanipulovala tátu, navíc přichystala divadlo se svým vysvobozením a jako vítěze v souboji o svou ruku do něj dosadila jakéhosi přivandrovalce, kvůli kterému si hrála na smutnou. Naštěstí se z mladíka vyklubal následník trůnu od sousedů a všechno nakonec dobře dopadlo.

(Co by se asi stalo, kdyby se princezně víc hodila strategie být šíleně veselá? Tatínek král by nejspíš zakázal smutek a lidé v té zemi by se museli chechtat na povel, a to dokonce i ve chvíli, kdy právě někoho pohřbívají. Celá ta pohádka z úhlu pohledu manipulace a ohýbání pravdy mi něco nápadně připomíná – tušíte, co?)

Jedno se princezně musí nechat: rozhodně ŠLA VLASTNÍ CESTOU, NEVYŠLAPANOU CESTOU. Postavila se za sebe a dotáhla věc až do konce.

A právě to má společné s velikonočním biblickým příběhem

Ponechme pro tuto chvíli stranou, jestli hlavní protagonista příběhu, Ježíš Kristus, opravdu žil a konal zázraky. Píše o tom Nový zákon Bible, knihy knih, jednoho z pilířů evropské vzdělanosti a tradic.  Pro mě je Bible symbol a mám za to, že Nový zákon tvoří sugestivní příběhy, naplněné metaforami.

Klíčová chvíle na kříži

O Velikonocích si připomínáme mystérium Kristovy smrti a znovuzrození. Jeho utrpení na kříži dosáhlo vrcholu, když s obrovskou bolestí vykřikl: „Otče, proč jsi mě opustil?“ Ukazuje tím svou lidskost, slabost, cítí se sám, oddělený od Boha Otce. I přesto ale pokračuje ve své misi, osamělý, ale ne opuštěný, stojí za svým cílem a dovede jej do konce. A kde je Bůh? Po celou dobu s ním a v něm.

Bolest je filtr, nevidíme skrze něj jasně

Kolikrát v životě jste zažili takový pocit, že jste na všechno sami? Chtěli jste TO vzdát: ať už TO byl například vztah nebo práce či dokonce sám život? Síla bolesti, ať už je fyzická nebo psychická, kterou v podobných chvílích cítíme, nám zabraňuje vidět věci jasně. Někdo proto začne kopat, svalovat vinu na druhé, jiný skrytě či otevřeně vyčítá chyby sám sobě. V obou případech platí, že jsme ODPOJENI: oddělení od života, od jeho náruče, od věčného faktu BYTÍ A PROPOJENOSTI.

Co nám pomůže, abychom si častěji vzpomněli, jaká je pravá realita?

Některé kmeny, žijící technicky nevyspělým, zato ale přírodním způsobem, používají v přechodových rituálech pro své mladíky fyzickou bolest jako katalyzátor růstu: ti, kteří ji vydrží, složí zkoušku dospělosti a kmen je uzná jako svoje platné členy a budoucí otce rodin.

Příklady táhnou

Pojďme se postavit svým emočním a mentálním bolestem. Otočme se čelem ke strachu, vzteku, vině, bezmoci nebo smutku. Když je budeme chvíli s odvahou a upřímně pozorovat a vnímat, bez hodnocení, otevřeme tím náruč sobě samým, vlastním odvrženým částem osobnosti – ztraceným dcerám a synům. Tím je uklidníme, hlouběji přijmeme a sobě potvrdíme:

Mám se rád, i když se teď bojím…

Mám se rád, i když se právě vztekám… a tak dál.

Dárek proti beránkovi

Znáte tradici, že o Velikonocích máte dostat alespoň jeden kousek oblečení, „aby vás nepokakal beránek“? Pochází z jižních Čech a namouduši nevím, jak na tu „hrozbu“ přišli! Dnes se podle ní ale zařídím a obdaruji něčím novým na sebe vaši duši, a to audio meditací "Píseň života".

Broukáme si vnitřní píseň života

Každý z nás si sem tam pobrukuje nějakou melodii. Všimli jste si, že ne vždy je to kousek nějaké písničky, úryvek muzikálu nebo jiného hudebního útvaru? Hlavně děti si umějí nádherně a kouzelně, jako by beze smyslu, broukat. A právě tyhle vnitřní tóny tajně probleskující do vědomí, jsou u každého člověka jedinečné. Odkazují na unikátnost naší duše a ducha.

Vzniká z nich píseň života: v ní se všichni propojujeme, je tu místo pro každou osobní notu, pro každý záchvěv melodie.  

Píseň života neuslyšíme, dokud je kolem nás ruch a stres.

Zato v tichu a když se ponoříte sami do sebe, bude přirozené se na své vlastní i na kolektivní tóny písně života naladit.

Přivítejme Velikonoce s radostí, oslavujme život krásou svých vnitřních melodií!

UDĚLEJTE SI POHODLÍ A UŽÍVEJTE SI AUDIO-MEDITACI „PÍSEŇ ŽIVOTA“!

Ze srdce a s radostí nám přeji, ať jsme zdraví a v malých či velikých nocích a dnech sami sebou!*

Hanka Ajasta

www.ajasta.cz

Katalyzátor změn

Kouč ICF

Básnířka sro

P. S.: tento cyklus zkomponoval hudebník. Pomůže vám naladit se na zvuk vašeho vnitřního já. Každý z nás má svůj vlastní osobní zvuk, stejně typický a jedinečný, jako jsou naše otisky prstů.

Autor písně života říká: „Poté, co jsem několikrát vyzkoušel tento cyklus a snažil se přeladit, došlo v mém životě k velmi příjemným změnám. Víte o tom, že si mnohdy, když jsme sami, anebo dokonce i v přítomnosti ostatních lidí pobrukujeme určitou melodii? – Teď se snažím pobrukovat dané melodie častěji a cítím, jak tím získává celé moje tělo. Můj krevní oběh se zvýší, vyladí se moje svaly a moje mysl a duše mají pocit, že vzlétají k obloze. Cítím, že se stávám součástí univerzálního zvuku.

Kdosi moudrý jednou řekl:

„Poznáš-li hudbu, poznáš dějiny…matematiku…většinu z toho, co lze poznat. Hudba je součástí krásy ducha. Jako jediná je schopna překlenout prostor mezi konečným a nekonečným.“