Co to je?

 Terapie přitahovacích polí (AFT) a Akupunktura pro mysl (A4M) jsou alternativní přístupy ke zdraví. Tyto metody přivádějí ke kořenům problémů a poskytují nástroje k jejich odstranění bez vedlejších negativních účinků.

 Jejich autorem je pensylvánský neuropsycholog Dr. Ronald Kurt Ebert. Spojil v nich mnohaleté zkušenosti ze svého oboru s poznatky ze studia různých nauk, náboženství a přístupů k psychice člověka. Akupunktura pro mysl je tedy kompaktním systémem, který umožňuje pochopit fungování lidského těla a mysli a díky tomuto celistvému náhledu na lidskou bytost ji jako celek přeladit.

Techniky přitahovacích polí (AFT)

Techniky přitahovacích polí (AFT), ang. Attractor Field Technique, vychází z předpokladu, že energetický obsah myšlenek určuje vše, co se v životě děje. Podle zákona „podobné přitahuje podobné“ se tvoří shluky myšlenek. Tak vznikají energetická pole – pozitivní, nebo negativní. Sdružují se a vytvářejí tzv. úroveň vědomí.

Každý člověk si je „přitahovačem“ (attractor) situací, které ve svém životě zažívá. Známým rčením „nic není náhoda“ můžeme v tomto kontextu vysvětlit i to, kdy a jaké lidi v našich životech potkáváme. Proto má smysl rozvíjet sebe a svůj život přístupem zevnitř ven, tj. začít měnit sebe a tím ovlivnit svou realitu.

Od roku 2016 tuto metodu i vyučuji.

         Akupunktura pro mysl (A4M)

Akupunktura pro mysl (A4M) má společné atributy s Terapií přitahovacích polí (AFT), ty však aplikuje výhradně na psychiku.

Na všech úrovních vědomí fungují strukturované programy. Díky této metodě je možné odpojit vědomí od negativních kanálů a tyto programy vypnout. Tyto programy fungují jen potud, pokud jsou živeny. Není možné je odstranit, můžeme však přestat podle nich myslet a jednat.

Odladí se tak nežádoucí myšlenky a vzorce chování, nezvladatelné emoce a fyzické problémy. Naladí se vyšší frekvence, ve kterých se daří opačným pocitům; těm, které činí život člověka zdravým, šťastným a harmonickým. Umíte si představit, jak by potom fungoval váš život?

  Jak funguje?

Doktor Ebert určil spolu s odborníky na tradiční čínskou medicínu 24 klíčových akupunkturních bodů těla. Tyto body se aktivují poklepem a také prostřednictvím speciálních zvukových vln.

       Jak to dělám já?

Nabízím individuální terapie obou metod. Co se při nich konkrétně děje?

Klient na terapii přichází se svým tématem, tedy s věcí, která ho tíží a zaměstnává. Na začátku určuji úroveň vědomí daného problému a jeho kontext. K tomu používám z kineziologie známý svalový test. Poté klienta provedu zpracováním problému. Důležité je určit, kde a kdy obtíže vznikly.

Při vlastním zpracování tématu vedu klienta k odhalení souvislostí mezi myslí, emocemi a tělem. Reakce těla na mentálně emocionální stav se nazývá somatizace. Klient může na reakcích těla pozorovat, jak konkrétně se jeho naladění odráží ve fyzické rovině, a také zažívá, jak reakce s postupným zpracováváním mizí.“

  Komu je určena?

Tato metoda je určena těm, kteří nemohou najít příčinu sledu událostí, které negativně ovlivňují jejich životy. Téměř každý člověk má ve svém podvědomí skryté vzorce, které jsou toho příčinou.

Porozumět sám sobě může být dlouhá cesta, zároveň je však jedinou skutečně funkční cestou k sebeuzdravení s trvalým efektem. Techniky AFT a A4M jsou zkratkou ke skrytým vzorcům v našem podvědomí. Oba přístupy slouží nejen jako prostředek uzdravování se z fyzických či psychických nemocí, ale i k naplnění osobního potenciálu (talentů, darů), k osobnímu růstu a kvalitním přeměnám života.

 

Jak funguje?

V emočních terapiích používám fyzikálně upravené, tachyonizované krystaly. Jsou účinným nástrojem, který asistuje při hluboké vnitřní práci s klientovými emocemi. Tachyonová energie působí na tzv. SOEP (subtilní organizující energetická pole buněk), která zahrnují naše mentální a emocionální těla. Pokud je plníme negativními myšlenkami a emocemi, narušujeme je do té míry, že se projeví hmatatelné problémy na fyzické úrovni.Metoda harmonizuje postižené místo v nehmotném těle. To spouští samoléčebný proces, který postupně přechází do těla hmotného a pracuje směrem k jeho zdraví. Vše probíhá bez vedlejších účinků.

 

.

Z historie konstelací

Za zakladatele konstelací v tomto pojetí (tzv. systemické konstelace) je považován německý psychoterapeut Bert Hellinger. Ten o konstelacích uvádí, že na nejhlubší úrovni života existuje skrytý řád věcí, skrytá symetrie, ke které nás konstelace navracejí. Navazoval na psychodrama Jakoba L. Morena, rodinné rekonstrukce a skulptury Virginie Satirové a hypnoterapii Miltona Ericksona.

Jak fungují?

Konstelace pracují zážitkovou metodou s jakoukoli systémově uspořádanou skupinou. Ukazují nám aktuální stav vnitřních vztahů, které panují mezi jejími členy. Pomáhají nám odhalit příčiny vzájemného nesouladu a obnovit harmonii, která je nutná pro správné fungování systému.

Procesem konstelace provádí konstelář. „Mým hlavním úkolem coby konsteláře je být plně přítomná. Nejsem to já, kdo konstelaci vede. Stávám se doslova průvodkyní, co nejvíce průchozím kanálem pro každý verbální i neverbální vjem, který se rodí právě a jen z přítomného okamžiku. V tu chvíli je mi umožněno nahlédnout strukturu celého labyrintu a uvidět cestu ven.“

Klient popíše konsteláři své téma. Většina obtíží pramenících z vnitřních blokací má původ v rodinných, dnes už nefunkčních stereotypech, jejichž kořeny sahají hluboko do historie rodu. Tuto historii sdílíme nějakým způsobem všichni. Je nám umožněno ji sdílet prostřednictvím kolektivního podvědomí. Proto je na místě proces konstelací ukázat právě na příkladu rodinných konstelací. Konstelář sdělí, kteří z rodinných příslušníků mají v příslušné konstelaci vystupovat. Klient na základě svých pocitů vybere z přítomných osob zástupce skutečných členů rodiny, nakonec sebe samého.

Konstelace se odehrávají v rámci určeného prostoru, který má jasně vymezené hranice. Hranice prostoru jsou zároveň danými hranicemi mezi jednotlivými zástupci. Není dovolena inzultace, sexuální kontakt, hrubé jednání. V takto ohraničeném prostoru jsou zástupci rozestaveni. A toto výchozí rozestavení je reálným aktuálním obrazem toho, jak klient intuitivně vnímá dynamiku systému své rodiny. Od tohoto okamžiku se zástupci pocitově vžívají do představovaného. V reakci na danou situaci mohou prožívat někdy až nezvykle silné emoce. Jejich pozorováním a následným kladením otázek konstelář získává cenné informace o tom, co se opravdu děje pod povrchem.

Komu jsou konstelace určeny?

Díky technice konstelací můžeme vytvořit model kterékoli skupiny, v níž existujeme. Asi nejčastěji se jedná o naši rodinu, proto se také nejspíše setkáváme s termínem rodinné konstelace. Paralelu s modelem rodiny můžeme najít i v jiných oblastech našich životů. Může se jednat o firmu, instituci, školu nebo jakýkoli jiný typ sdružení.

Rodinné konstelace

V nejužším smyslu slova je systémově organizovanou skupinou rodina. Každý z nás patří do nějakého rodinného systému, jehož členové už po generace ovlivňují naši přítomnost. Náš pohled na svět, naše pocity a myšlenky, náš způsob jednání vycházejí z neviditelného spojení s dalšími blízkými jedinci, ať už našimi předky, nebo potomky.
Rodinné konstelace jsou nejsilnějším prostředkem, který uvádí naši psychiku do vyváženého stavu. Další metodou, která je velmi intenzivní, je metoda pohyby duše. Veškeré akce jsou v ní téměř zastavením se v prostoru a čase, což umožňuje ponor do velké hloubky. Namísto dialogů prostřednictvím slov se děje posouvají intenzivním, dlouhým očním kontaktem.

Tvarové a pohybové systemické konstelace

Moje samostatná konstelační praxe začala v roce 2008. Dokončila jsem dvouletý praktický konstelační výcvik u Bhagata J. Zeilhofera a věnovala se rodinným a systemickým konstelacím. Od té doby metodu doslova miluji. Souzním s její základní filozofií – navracením přirozeného řádu do funkčních, už existujících, systémů. Znovu a znovu jsem viděla, jak se rozhýbávají strnulé struktury… jak proud života přináší dynamiku všude tam, kde jsou mu otevřeny do té doby zavřené pomyslné dveře. Konsteluji jednotlivce i skupiny. A velice se mi to líbí.

Jediné věci mi bylo postupně jaksi líto: když jsem stavěla konstelace pro konkrétní lidi, v rámci určeného času setkání nebylo možné, aby se dostalo na každého. Meditovala jsem na toto téma. A náhle jsem vnitřně uviděla, že je skutečně reálné vytvořit efektivní typ konstelace, která zahrne téma jednoho každého přítomného. Musí to být ovšem takové téma, které jedním každým přítomným aktuálně opravdu hýbe. Začala jsem o vhledu více přemýšlet. A vznikla metoda tvarových konstelací.

Na rozdíl od rodinných a systemických se tyto konstelace vyznačují tím, že zahrnou celou skupinu. Užitek získají během jednoho setkání všichni. Když se zúčastnění po skončení konstelace navracejí zpět na svoje místa a potkáme se znovu v kruhu sdílení, je každému jasné, že během relativně krátkého času prošel vnitřní přeměnou.

Dále je důležitá somatizace. Slovo soma znamená v překladu tělo. Somatizace je projev emocionálních a mentálních disharmonií ve fyzickém těle. Prvek somatizace jsem do svých konstelací zařazovala už od začátku. Používám něco, čemu říkám kouzlo akceptace: vedu zástupce aspektů tématu k plnému uvědomění si a autentickému prožívání toho, jak se psychická disharmonie odráží v těle. Je vždy nesmírně zajímavé pozorovat vliv tohoto přijetí na celkové posuny v konstelaci.

Tvarová konstelace využívá i běžné prvky rodinných a systemických konstelací: fungují v ní jednotliví zástupci, které ovšem určuji a do vymezeného prostoru rozestavím já coby konstelář.

Co je to vlastně tvar? Abych vysvětlila tvarovou konstelaci, uvedu, že pro mě je tvar funkční harmonické uspořádání aspektů konstelace v rámci daného prostoru. Konstelace tvarem vyvrcholí. Pro přítomné je vždy překvapením, do jakého tvaru konstelace dojde, jak jsou zúčastnění uspořádáni. Ale když se to stane a lidé se do tvaru vnitřně napojí, ucítí to každý z přítomných. Víme, že jsme v cíli. Jako by daný tvar někde existoval už od začátku – jen se postupně stále víc a víc odkrývá.
Ke tvarovosti konstelace se po nějaké době přidal prvek pohybu. Někteří lidé začali mít spontánní potřebu se v rámci procesu pohybovat. Děje se to v souladu s aktuální potřebou těla a tím, jak tělo reaguje na emoce a mentální koncepty, tzv. bloky.

Co je to vlastně blok?

V těle se projevuje na buněčné úrovni ztuhlá, zmražená energie. Příklad: něčeho se hodně lekneme. Co se děje v těle? Zadržíme dech a tělo doslova zatuhne v právě načatém pohybu. Nejpřirozenější formou vyjádření rozpouštění bloku je tedy nejprve akceptace stavu a následně zpočátku drobný, později dynamický pohyb.
Pohybová složka se ve tvarové konstelaci objevuje jakoby sama od sebe. Nijak na ní netrváme. Pokud přijde, začnou se postupně hýbat všichni zástupci. A tento společný pohyb dává nakonec tvar určenému prostoru konstelace.