Praxi jsem začala rozvíjet v roce 1999. Po Sametu jsem si ihned nadšeně dostudovávala vysněný obor, který jsem za tzv. socialismu studovat nemohla. Vymetla jsem každý smysluplný výcvik, každou přednášku a seminář. Protože miluji vzdělávání a je pro mě celoživotní potřebou, neustávám.

Jak bych popsala, čím vám mohu být užitečná?

* Jsem detektiv. Zapáleně pátrám po každé stopě, která vás může posunout vpřed žádoucím směrem, abyste vyřešili to, po čem právě „jdeme“.

* Jsem pokorně oddaná procesu vašich (vnitřních a vnějších) změn poté, co se rozhodnete do nich vstoupit. Společně se pustíme do toho, co vás trápí, tíží, tlačí a dotáhneme věci do konce.

* „Vím, že nic nevím,“ cituji Sokrata. Jak to myslím? Nebudu vám nařizovat, co máte dělat (protože pak byste se stali v lepším případě jakousi mou kopií), ale vytvořím pro vás veškeré podmínky, abyste si přišli na to, jak změnit SVŮJ život k lepšímu. Můžete přestoupit do reality štěstí, vitality a hojnosti. 

* Jsem zkušená, a to jak v oblasti zpracování lidských bolestí, tak i v odkrytí opěrných pilířů života, výstavbě jeho pozitivních prvků a tvorbě nových návyků.

* Od malička jsem věděla, jakou profesi budu dělat. V pěti letech jsem v náhlém hnutí mysli přistoupila k tátovi, položila mu ruku na rameno a zeptala se:: „Tati, máš proGlémy?“ Ano, i s tím „g“ ve slově, které mě napadlo poprvé v životě.

* Dostala jsem se z bolestí dítěte týraného matkou a trpícího chladným postojem otce.
V terapeutických výcvicích a v procesu sebepozorování jsem odkrývala příčiny rodičovského chování a zjišťovala, že nejčastěji pramení z bolestí předchozích generací, na které měly mj. vliv dvě světové války, dopady politické situace v Evropě a Čechách, ukradený majetek. Všechno má důvod. Stále na sebe vzájemně působíme, ať už si to uvědomujeme či ne. Opravdové odpuštění a prominutí rodičům a předchozím generacím je proces. Zahrnuje postupné rozklíčování, prožití a následné pochopení důvodů, proč se to či ono dělo. Díváme se tak do zrcadla sami na sebe a přijímáme jednotlivé stránky své osobnosti.

* Pochopila jsem, že chci-li najít smysl svého života, žít tvořivě a užitečně a dát sama sobě řád, potřebuji za sebe převzít zodpovědnost. Zmapovala jsem spoustu svých krásných nedokonalostí, integruji je a učím se žít znovu, s novým vnitřním prostorem, psychicky dospěle a opravdově.

A k čemu jsem se dopracovala?

 

Miluji život takový, jaký je. A ráda své zkušenosti předávám dál.

Vím, že každý okamžik, kontakt a zážitek má v mém životě místo a cenu.

 

Svůj život považuji za umělecké dílo, moje dílo.

A umím pomoci ostatním, aby to tak měli také.

S radostí a láskou

Mgr. Hanka Ajasta

Průvodce životními změnami

Koučka