Čím vysvětlit tento jev?

Abychom našli odpověď, je třeba zaujmout jiný pohled na svět, než jaký nás učili ve školách.

Učili nás, že příčina věcí, které se dějí, se nachází ve fyzickém světě: za špatné zdraví mohou bakterie a viry, chyby ve výživě a vadné geny, že nemoc tělo destruuje, a proto se neuzdravujeme.

Tento způsob přemýšlení vychází z Newtonových pozorování v 17. století.  

Newton se domníval, že vesmír je vytvořený ze samostatných částí, na které se můžeme podívat, rozebrat je a pochopit nezávisle na sobě navzájem. Pokud by byly všechny části nalezeny, pojmenovány a pochopeny, viděli bychom, jak funguje příroda a vesmír. Cílem tohoto přístupu k vědě je tedy podmanit si přírodu, řídit a zlepšovat to, co se v přírodě děje. Trvalo nějakou dobu a bylo třeba výzkumů mnoha různých lidí, abychom se dokázali začít dívat na příčinu a následek jiným úhlem pohledu, takovým, který nám umožnil zjistit, že názory ze 17. století mají vady a mezery:

1. Geny nediktují fyzickou formu a tvar těla. Geny nemohou způsobit to, že jsou buňky různé. Všechny buňky mají stejné geny. Jak se to může stát?
2. I když se částice jako atomy zdají být samostatné, jsou všechny vytvořeny z energie, ze stejné energie. Elektrony a světlo (fotony) jsou stejné, i když se jeví, jako že jsou jiné.
3. V atomech elektrony neobíhají kolem protonů, jak předkládá newtonovský model. Elektrony se objevují a mizí! Částice, které vidíme, nejsou tím, čím se jeví být.
4. Rizikové faktory, které medicína považuje za důležité při vývinu teorií o fyzických nemocech, se různí studii od studie. Jak to?

Fyzika a chemie jsou nejrychlejší vědní obory

V tom, jak plyne vědecké uvažování, je řád. Pokroky začínají ve fyzice, těsně za ní následuje chemie a potom se přesouvají do biologických a společenských věd. Fyzika a chemie změnily své myšlení, ale biologie a společenské vědy nadále používají Newtonův model ze 17. století.

David Bohm a kvantoví fyzici

Bohm a kvantoví fyzici 20. století zjistili, že částice nejsou oddělené, jak se domníval Newton. Každá částice je vlastně tvořena z energie a všechny částice jsou v základu stejné, jen se jeví jako jiné.

K tomu, aby se daly vysvětlit objevy kvantové fyziky, je zapotřebí přemýšlet o vesmíru s tím, že má 2 aspekty:

• skrytý, energetický, zavinutý řád,
• fyzický, rozvinutý řád.

Skrytý řád obsahuje energetické možnosti všeho, co se materializuje ve fyzickém aspektu, rozvinutém řádu. Skrytý, energetický řád možností a pravděpodobnosti vždy předchází projevenému fyzickému řádu.

Kde leží příčiny?

V souladu s těmito teoriemi nejsou příčiny ve fyzickém světě, ale vycházejí a existují v nemateriálním univerzu energetických možností. To, co se jeví jako přímá souvislost mezi událostmi, newtonovské A – z nějž plyne B – a z B plyne C, je iluzí. A, B a C jsou ve skutečnosti oddělené samostatné události, které plynou ze skrytých (ABC) energetických možností. Příklad: tornáda nevytvářejí při bouřce jiná tornáda, každé tornádo je samostatnou jednotkou, která se projevila z energetického potenciálu zóny nízkého tlaku.

Co je klíčové?

To, co vymezuje přímou souvislost A – B – C, které vnímáme, je zorný bod neboli úhel pohledu pozorovatele. A tady přicházejí ke slovu účinky systemických a rodinných konstelací a pohybů duše. Ty patří k účinným metodám, s potenciálem změnit náš úhel pohledu na systém, ať už je jím rodina nebo jiný celek.                       

Morfogenetická pole=pole, jež dávají tvar

Geny nestojí u zdroje toho, co způsobuje tvar a formu fyzického těla. Všechny buňky mají stejné geny, ale tělo má milióny různých typů buněk. Geny nedokáží samy sebe řídit ani určit, jaký typ buňky se vyvine. Musí existovat něco, co je mimo gen, co způsobí, aby se ty samé geny chovaly jinak.

Biolog Ruppert Sheldrake navrhnul ideu, že energetická pole určitého druhu jsou přenášena zároveň s geny a že tato energetická pole jsou zodpovědná za tvar a formu, do které se vyvine lidské tělo a orgány, když vyrůstáme.

Morfogenetická pole nejenže souvisejí s tvarem a formou těla, ale pravděpodobně mají něco společného i s typem komunikace, jakou vidíme u zvířat jednotlivých druhů, například chování hejna ryb nebo hejna ptáků.

Jsou to právě morfogenetická pole, která umožňují, aby se v systemických a rodinných konstelacích a pohybech duše cizí lidé přesně naladili do myšlení, emocí a způsobu chování někoho z rodiny či systému, na něž je konstelace právě postavena.

Odkud pocházejí naše myšlenky a emocionální reakce?

Jsme přesvědčeni, že jsme autory myšlenek, které se nám tvoří v mysli, i toho, jak na ně reagujeme; že naše myšlenky jsou výtvorem našeho mozku a našeho vnímání. Ve skutečnosti neexistuje žádný empirický důkaz, který by tuto víru potvrzoval. Naopak máme jasné důkazy, na jejichž základě lze dojít k jinému závěru, a to, že lidé „bez mozku“ mohou myslet a fungovat normálně.

Otázka, jak je možné, že jsou lidé bez mozku schopni myšlení, je součástí širší oblasti, na niž věda zatím nedokáže odpovědět. Opravdovým mystériem zůstává: jak je možné, že může vědomí vyvstávat z hmoty mozku = jak se hmota může stát vědomou sama sebe?

Nositel Nobelovy ceny v neuropsychologii v roce 2007, sir John Eccles z Velké Británie, má za to, že mozek, spíše než že by se v něm myšlenky začínaly tvořit, funguje více jako „rozhlasový přijímač“, který se ladí na energetické vzorce, existující mimo nás. Ve skutečnosti jsme velké přijímače, plující kaleidoskopickým mořem frekvencí a co si z tohoto moře vybereme a stvoříme do reality, je pouze jediný kanál z mnoha současně dostupných – jako naladění se na televizní nebo rádiovou stanici.

Tak mozek reaguje na specifické energie myšlenek, s nimiž se mysl synchronizuje a tím vytváří spojení mezi tělem a myslí. Myšlenky pro nás mohou být dobré nebo špatné. To, co medicína nazývá stres, je reakce mozku na naše myšlenky. Rezonance mysli s určitými myšlenkami a emocemi v těle vede jednou k disharmonii anebo nemoci, jindy zase podporuje procesy, vedoucí k vyladění, harmonii, zdraví a blahobytu. Tento názor je v souladu s tím, co o věci míní geniální mudrc současnosti, doktor David Hawkins.

Hawkins vidí naše myšlenky, které vyvstávají z databáze vědomí, podobně jako Carl Gustav Jung „univerzální podvědomí“. V této databázi za hranicemi mysli jsou obsaženy společné historické myšlenky, reakce a vnímání vašich předků a blízkých napříč historií. Oni jsou základem našich podvědomých archetypů nebo nevědomě přijatých „person“ (podvědomá osobnostní stylizace, odpovídající potřebám společnosti): typ ego, typ já a typ duše, které ovlivňují to, jak vnímáme zkušenosti a reagujeme na životní události.  

V systemických a rodinných konstelacích a pohybech duše se mysl zástupců i konstelační proces ladí do toho vlnového rozsahu, který odpovídá danému konstelačnímu procesu.