Seriál o nepříjemných emocích, 3. díl: zamlčené emoce a kolaps vztahu, příběh Jiřiny

„…cítím se tak…ošklivá. A nepotřebná. Co když mě chce Terence opustit.. a jen mi to ještě neřekl…“ svěřila se mi klientka, říkejme jí Jiřina.

Tato atraktivní osmatřicetiletá žena se po rozvodu vrhla na kariéru. A za rok a půl ji zaměstnavatel vyslal na důležitou pracovní cestu. Tam ji čekala sice významná, ale jinak nudná pracovní večeře. Ale jaké bylo její překvapení, když mezi kolegy z tamní pobočky potkala Terence, rozvedeného Američana, se kterým se do sebe zamilovali na první pohled…    

Začali spolu chodit a jejich vztah probíhal báječně: plný lásky a harmonie.

Asi po roce se dohodli na společném bydlení.

Štěstí se začalo hroutit, když se Terencovi náhle začala ozývat jeho bývalá manželka Alice. Pořád od něj něco potřebovala. A ochotný Terence se téměř vždy zvednul a šel jí pomoci.

A Jiřina? Nejdřív se snažila Alici chápat. Žije přece sama… Ale později znejistěla: cítila se přehlížená, sama… a začala si připadat vinna – nacházela důkazy, že je méně atraktivní, než Alice… a také nemá s Terencem tak dlouhou životní historii… Cítila se bezmocně a poníženě.

Bohužel jí chyběla odvahu si s Terencem otevřeně a v klidu promluvit. Důvod? Strach: co kdyby se rozhovor Terencovi nelíbil a on by si všimnul, že Jiřina není tak dobrá, jako Alice – a opustil by ji??

ŠPIČKA LEDOVCE: bylo za tím mnohem víc, než se ukázalo na první pohled…

Na sezení vyšlo najevo, že Jiřina má podvědomě „dobrý“ důvod cítit se tak, jak se cítí. Její postoj pramenil z klíčových událostí v jejích pěti letech: tehdy se jí narodila mladší sestra a bratr, dvojčata. Rodiče Jiřinu „vyškolili“, že až se děti narodí, ona bude tou „šikovnou“ starší sestřičkou a dostane je na starost. Jiřina tu roli vzala naprosto vážně. A rozhodla se, že už není důležitá – významná byla jen dvojčátka. Jiřina potlačila sebe samu. A až na sezeních si postupně vybavovala, jak se tehdy cítila doopravdy, odmítnutá, ponížená, vinna a sama. Podobně, jako teď s Terencem.

A dál?

Po opracování těchto emocí a mentálních blokujících přesvědčení jsem Jiřinu provázela koučovací sérií a individuálními konstelacem. Učila se říkat svůj názor – a to tak, aby zazněl jasně a jednoznačně – a přitom nikomu nebylo ublíženo.

Jiřina se postupně připravila na klíčový rozhovor s Terencem.

Sdělila mu, co ji trápí – a jak se cítí sama a odmítaná. Terence to velice překvapilo – nic o Jiřininých pocitech netušil.

Partneři si vyjasnili, že jejich vztah je pro ně nejdůležitějším vztahem v životě a oba si v něm přejí pokračovat.

(Umím si bohužel představit i jiný vývoj: že by se Jiřina nepropracovala k dovednosti komunikovat otevřeně, autenticky a s pevnými hranicemi. Jak by pokračoval její vztah s Terencem? Nejspíš by mezi nimi začala váznout komunikace… a vytrácela by se důvěra. A přišla by etapa eskalace nepříjemných emocí kvůli maličkostem. Odcizili by se. A možná, že vztah by to narušení nevydržel.)

Vědomé zpracování nepříjemných emocí

Příběh Jiřiny ukazuje, jak důležité je opracovávat nepříjemné emoce vědomě.

Je to důležitý klíč ke zdravé sebelásce. Svědčí o tom i příběh další klientky, který jsem pro vás zpracovala ve videu. Klikněte sem pro jeho shlédnutí.

Jsou snad nepříjemné emoce pouhé impulzivní reakce?

Kdepak. Ve skutečnosti jde o podnětné signály, které nás mohou dovést až k lepšímu pochopení sebe sama a zdravějšímu přístupu k partnerství.

Malé děti nemají schopnost emoce regulovat…

…a tak jednají napřímo podle nich: když jim rodič odmítne něco dát, ihned začnou plakat, křičet atd.. Jak ale rosteme, naučíme se emoce regulovat. Obvykle bohužel tak, že je potlačujeme.  Ale to není konec cesty. Kromě limbického systému můžeme do „hry“ zapojit prefrontální kortex a posunout svou emoční inteligenci o řády výš.

Jak s nepříjemnými emocemi naložit vědomě, krok za krokem?

1. Opravdu si emoce povšimnout, zaznamenat ji. Někdy je třeba si ji doslova přiznat – to když vás pocity destruktivního perfekcionismu nutí, abyste byli dokonalí. A dokonalý dospělý člověk se přece nerozčiluje… nebrečí… nekřičí… atd. 😊
2. Nechat emoci projít tělem… podobně jako vlnu na moři… a propustit ji, vydýchat ji.
3. Z pozice pozorovatele a nadhledu se rozhodnout, jak naložíme s pobídkou emoce. Například vztek vás může přimět, abyste udělali důležitá rozhodnutí, která jste dlouho odkládali

K čemu slouží tento tříkrokový proces?

Pomůže vám vyhnout se destruktivním reakcím a učí, jak nepříjemné emoce efektivně využít, abyste se posouvali a vnitřně rostli.  

A co takové emoce, jako je bolest a smutek kvůli úmrtí partnera?

Truchlení je dlouhodobý stav a je důležité dovolit si jej prožívat. A vědomou mysl můžete přivolat jako pomocníka, abyste se mohli rozhodnout, že budete například půl hodiny plakat – a pak zase fungovat běžným způsobem.

Nepříjemné emoce vám mohou přinést dar síly. Můžete je využít k pozitivním změnám.

S úctou k lásce a radostí ze života

Hanka Ajasta

Vaše transformační vztahová průvodkyně

Certifikovaná osobnostní koučka ICF

Facilitátorka konstelací

P. S.: Co teď a co potom?

Na příkladu Jiřiny a Terence jasně vidíme, jak zásadní je v partnerství a manželství otevřená a autentická komunikace. Pokud se i vy nacházíte v situaci, kde zamlčené emoce ovlivňují váš vztah nebo osobní pohodu, může vám pomoci profesionální podpora. Moje Individuální transformační sezení JDEME ZA LÁSKOU je navrženo tak, aby vám pomohlo najít rovnováhu, harmonii a hlubší pochopení sebe sama.

Pokud vás tento příběh zaujal a chcete se dozvědět, jak konkrétně mohu pomoci právě vám, určitě se na mě obraťte. Můžeme si domluvit první sezení zdarma, kde prozkoumáme, jaké kroky mohou přinést pozitivní změny do vašeho vztahu a života.

#IndividualniSezeniJdemeZaLaskou #VztahovaTransformace #Sebevedomi #Harmonie #Rodina #Laska #AjastaVztahySrdcem #Sebehodnota #Sebereflexe #Podpora #Transformace