Řeka lásky: Jak obratně proplout náročnou párovou komunikací?

„Před dvěma lety tohle dobou jsme slavili…“ klientka Zuzana smutně věší hlavu. Se stopami zoufalství v hlase pokračuje: „Manžela (Františka) povýšili v práci… Vybrali si ho po náročném pohovoru mezi desítkami uchazečů… Zvedli mu plat. Měli jsme radost, že bude na lepší dovolenou…na novou zahradu kolem domu…“

❓Proč ten smutek?

Jak se brzy ukázalo, František – který svou práci vždy bral vážně – začal chodit domů stále později. Někdy tam i přes protesty rodiny musel i o víkendu. Když se (na Zuzanin nátlak) zmínil šéfovi, jestli by mohl část práce delegovat, nadřízený se jen pousmál: „…jistě, dala; anebo víš co? Můžu to vyřešit i jinak; personální změnou. Na Tvou pozici se tlačí nejméně třicet letošních absolventů VŠE…“ 

❓Quo usque tandem… jak dlouho ještě…?

Napjatá situace trvá víc než dva roky. Zatímco v práci odvádí František maximální výkon, doma tráví stále méně času. Zanedbává svoje zdraví, v posledním půl roce dokonce přechází (zdánlivě drobné) nemoci jako virózy a chřipky.

„Nemůžu se na to dívat…“ vzdychá Zuzana. „A naši kluci už tátu skoro neznají…!“ Martinovi je jedenáct a Janovi devět let. Táta jim citelně chybí. „Zaměstnavatel Františka vydírá! A on se mu nedokáže postavit!“ stěžuje si Zuzana a mimoděk zatíná pravici do pěsti.

„Před mateřskou se mi v práci stalo něco podobného…“ doplňuje Zuzana a zní docela bojovně, „…chtěli mě vyšachovat, neměla bych se kam vrátit!“ Zuzana se při vzpomínce narovnává: „Šla jsem rovnou za ředitelem naší pobočky… a vyříkala si to s ním. Takže svoji práci pořád mám!“ Zuzana si myslí, že postavit se šéfovi, jít za jeho nadřízeným, je správná cesta i pro Františka: „Dej na mě,“ radí mu často, „musíš toho… šéfa… obejít… Pořádně se mu postav!!“

❕Bohužel, tímhle způsobem párového dialogu Zuzana spolehlivě vyhazuje ze sedla samu sebe

I když jí manžel zpočátku naslouchal, v posledních měsících už její rady odmítá. Většinou se i dost rychle pohádají. Někdy se Zuzana cítí tak zoufale a bezmocně, až na muže křičí. „Pak mě to vždycky moc mrzí…“ klopí Zuzana omluvně oči, „…kdybych jen věděla, jak na to jinak…?“ vzdychne si.

❕František hádky bytostně nesnáší.

Když se jeho kamarádovi v dětství rozváděli rodiče, jejich křik byl slyšet na celou ulici… někdy jim dokonce z oken létaly kusy oblečení… a jednou v noci kamarádova matka silně křičela nadávky na muže a házela z okna rodinný porcelán… František se s obrovským leknutím probudil… a pak se dlouho nemohl zbavit koktání. Ten křik a řinkot rozbíjeného nádobí si umí vybavit dodnes.

Ne, když se Františkovi nedaří se se Zuzanou domluvit, neví, jak dál. Sebere se a jde pryč; ať je noc nebo den. Často je celé hodiny kdovíkde. Po návratu na něj Zuzana pro jistotu nemluví; ale ani on nemluví na ni. Někdy si ještě celý další týden vyměňují jen nutné, „obchodní“ věty o rodinném provozu.

❓„Můžu za to já?“ ze Zuzanina hlasu sálá palčivě hořký pocit viny.

„Jde o to, že bych neměla křičet?“ ptá se a vypadá jako křehké, ztracené dítě. Oči se jí rychle plní slzami. „Ale co se změní, když nechám tuhle křivdu být?!“ rozpláče se.

Každý vztah je postavený na vzájemné komunikaci

❓❓Ale co to znamená? Co ovlivňuje způsob, jak komunikujeme a jak zacházíme s emocemi?

💙💜Ovlivňuje jej náš typ osobnosti💙💜

Když se Zuzana nad svými a Františkovými reakcemi ve vypjatých situacích vědomě a v klidu zamyslí, nastoupí tak reálnou cestu ke změně k lepšímu

Existuje několik nejčastějších důvodů, proč si partneři někdy vůbec, ale vůbec nerozumějí

✅Nedorozumění

Zatímco někteří lidé potřebují, aby byl rozhovor stručný a zaměřený na fakta, jiní vyprávějí příběh, zajímá je kontext a souvislosti.

Pro Františka, založeného technicky, vždy byla a je důležitá stručnost a fakta. Zuzana, zaměřená na humanitní vědy a vášnivá čtenářka, miluje vcítění; vždy se snaží nabrat co nejvíce informací a pochopit (i předvídat) posloupnost vývoje událostí. Už vidíte třecí plochy? Každý z partnerů může stejnou věc pochopit úplně jinak! Kvůli tomu (a ne proto, že by jeden byl blbec a druhý chytrý) se komunikačně míjejí. Říkáme tomu komunikační šum.

✅Útok a útěk z komunikace

Pokud říká Zuzana Františkovi věci typu:

„Musíš se už konečně ozvat a tu situaci s přesčasy s šéfem vyřešit!!“

nebo „Měl bys udělat…!!“

anebo „Jak to, že neděláš…?!“, chápe to František (dost možná vědomě i podvědomě) jako útok. A co udělá, pokud na něj jeho žena útočí? Nemá chuť v komunikaci pokračovat. Uzavírá dialog… a odchází pryč. 

✅Duchem nepřítomný

Rozdíly v typech osobností přinášejí i odlišnou rychlost, s jakou vstřebáváme informace. Je možné, že jakmile chce Zuzana Františkovi „pomoci“ a začne mu vysvětlovat a argumentovat, proč a jak to má udělat, aby chodil z práce domů včas a nemusel pracovat i o víkendech, mluví a mluví… a najednou si všimne, že František ji neposlouchá.

Vyloží si to tak, že ji muž ignoruje.

Nicméně… je velice pravděpodobné, že František se právě cítí zahlcený množstvím informací. V porovnání se Zuzanou je neumí přijmout dost rychle.

Potřebuje čas, aby je vstřebal.

❓Co páru pomůže?

Jak jinak může Zuzana s Františkem v podobných chvílích komunikovat?

1. 🧡Sebepozorování a sebereflexe

Klíčové je, aby Zuzana nejprve pozorovala sebe samu a vypozorované vyhodnotila z pozice neutrality. Například: jak se cítí, když svého partnera a otce jejich dětí vidí jen sporadicky?

Cítí se opuštěná?

Osamělá?

Smutná? …

• 2. 🧡Vlastní historie, to znamená: s čím v Zuzanině životě (hlavně v dětství a dospívání) tyto emoce souvisejí?

Zuzana si může položit otázky typu:

Jak žili rodiče, když jsem byla malá? Žili spolu nebo se rozvedli?

Jak jsem se cítila, když se rodiče hádali (rozváděli…)? Cítila jsem se sama? Cítila jsem se bezmocná změnit vývoj událostí v rodině?

Naučené vzorce máme podvědomě tendenci prožívat znovu. Tím se z nich stává (stále více utvrzovaná) zkušenost… a (železobetonový) návyk.

• 3. 🧡Návrh dialogu

Když si Zuzana ujasní, jak se skutečně cítí, může s touto poctivou opravdovostí přijít za Františkem a požádat o jeho pozornost. Pak mu odhalí, jaké pocity a emoce prožívá: „Když se vracíš pětkrát týdně z práce až večer, cítím se osamělá a … odmítnutá… Bolí mě, když našemu mladšímu synovi dokola vysvětluji, že táta se vrátí, až bude spát… Cítím se bezmocná. A nevím, co s tím…“

Je-li Zuzanino sdělení autentické, má nesmírnou sílu, sílu opravdovosti. Nejenže jasně zazní a František jej skutečně uslyší (ušima), ale dolehne i k jeho nitru.

✳️Autentické a prožité sdělení se může stát tím pravým argumentem ke změnám✳️.

❓Dále vyvstává důležitá otázka: líbí se páru jejich odlišnosti (protože se díky nim doplňují) anebo jsou podle nich na překážku vztahu?

Každá lidská vlastnost, nadání, talent a schopnost se může projevit buď jako slabina anebo jako silná stránka. Záleží jen na tom, jak ji použijeme.

Problémy nebo výzvy jsou součástí každého vztahu. Pokud na sobě partnerům opravdu záleží, řeší je společně: každý staví svůj díl mostu ze svého osobního prostoru a propojí se ve vztahovém prostoru.

❓Je-li sklenice z poloviny naplněná, jak ji vidí Zuzana a jak František?

💚Pro jejich partnerství je jistě důležité, aby ji častěji viděli z poloviny plnou. To znamená: uznávám, že jsi jiný/jiná, než já. Díky našim odlišnostem se doplňujeme💚.

Když jsme odlišní, jak komunikovat náročné situace, jako mají Zuzana s Františkem?

Určitě víte, že máte-li před sebou náročné jednání, v zaměstnání, podnikání nebo třeba v bance, potřebujete se na něj dobře připravit. A partnerství či manželství je přece pro život ještě významnější, že ano?

❓Jak vypadá příprava na náročný partnerský rozhovor o něčem, co zasahuje a pálí oba partnery (a možná i celou rodinu)?

✳️1) čas a místo

Pečlivě vyberte, navrhněte partnerovi a společně se dohodněte na takovém místě a čase, jaké vyhovuje vám oběma.

Někdy to může vyžadovat hodně vytrvalosti a jistou dávku vynalézavosti: Zuzana se vyjádřila, že k náročnému dialogu nepotřebuje speciální prostředí. František si uvědomil, že aby jí mohl v klidu naslouchat, potřebuje nebýt ničím rušený, aby byl v okolí opravdu klid. Společně přemýšleli dál: jaké místo a čas tohle splňují? Postupně zavrhli jejich byt, procházku… až se propracovali k tomu, že klid a soukromí budou mít v jejich autě. A kdy? Přece večer, když oba syny uloží ke spánku.

✳️2) záměr (cíl) rozhovoru je vzájemně se pochopit

Než s náročným dialogem začnete, zastavte se stanovení si jeho záměru. Hlavní je, abyste se vzájemně pochopili. Pečlivě zjistěte, jestli se na tomto záměru doopravdy shodujete. K čemu vám záměr slouží? Můžete na něj odkazovat, kdyby se v dialogu stalo, že se od záměru – plně se pochopit – začnete vzdalovat.

✳️3) „sděluji Ti“…

Je důležité, abyste se dohodli i na tom, že v rozhovoru budete mluvit o sobě. A až budete naslouchat protějšku, mluvícímu o sobě, empaticky se mu otevřete a vyslechnete jej plně duševně přítomní, s respektem a láskou.

✳️4) nechat druhého dokončit myšlenku

Držet jazyk za zuby a umožnit partnerovi, aby opravdu řekl, co má na srdci, to je v takovémto rozhovoru důležité. Dohodněte se na tom.

• ✳️5) přestaňte hodnotit

Místo abyste události a partnera hodnotili (natož kritizovali nebo soudili) a říkali mu, co „by měl“ a co „musí“, soustřeďte se na vlastní sdělení: aby vás mohl protějšek pochopit a vcítit se do vás, potřebuje slyšet, jak sdílíte vlastní emoce, vlastní úhel pohledu a vlastní příběh.

💙💜Na místo rozevírajících se vztahových nůžek nastupuje nová kvalita párového dialogu💙💜

Zuzana a František u mě procházejí párovými sezeními.

Jejich výzvou teď je začít se 💜dívat dovnitř namísto ven💙, to znamená, že se oba jednotlivě věnují sebepozorování a začínají odhalovat vlastní niterné potřeby. (Někdy jsou to objevy velice překvapivé; zjišťují, co je skutečně naplňuje a udivuje je, že to vlastně někdy i většinu života tušili, ale nedávali tomu patřičný význam. Teď začnou svým pravým potřebám hledat stálé místo v osobním i párovém životě.)

To, co partneři objevují, jsou osobní poklady… a proto si proces hledání zapisujíi.

Krok za krokem tak pár směřuje k novému návyku: nové kvalitě párových dialogů.

Díky tomu, že se Zuzana a František dokázali smysluplně zastavit, teď svým tempem rozpoznávají, že se nacházejí v určitém bodě párové krize. A dostali chuť tento stav změnit.

Ať se jim i nám ve vztazích daří!

S úctou k radosti ze života a láskou k lásce

Ajasta