Zralá láska vyžaduje mnohem víc než jednorázová romantická gesta. Objevte, jak každodenní mikro-momenty spojení vytvářejí skutečně hluboký a naplňující vztah.
Jistě znáte tu scénu z romantických filmů – zamilovaný pár se 1. května políbí pod rozkvetlou třešní a žijí spolu šťastně až do smrti. Je to krásný obrázek, který se traduje po generace, ale bohužel má se skutečným vztahem společného jen velmi málo.
Po 25 letech práce s páry jsem došla k jednoznačnému závěru: opravdová láska není o tom, co DĚLÁME jednou za rok, ale o tom, kým JSME každý den.
Proč nás přitahují romantické tradice jako polibek pod třešní? Vytvářejí emoční vzrušení a dávají nám pocit, že prožíváme něco výjimečného. Média nám také podsouvají nerealistická očekávání o tom, jak má vypadat dokonalý vztah. Výzkumy dr. Johna Gottmana však ukazují, že pro dlouhodobě šťastné partnerství jsou důležité zcela jiné věci.
„Páry, které se během dne často věnují drobným projevům náklonnosti, mají mnohem trvalejší a spokojenější vztahy než ty, které spoléhají na občasná velká gesta.“
Základem skutečného spojení je odvaha podívat se na své vlastní stíny a nevyřešená traumata. Dokud nejsme ochotni vidět a zpracovat svá zranění, naše vztahy budou nevyhnutelně narážet na stejné potíže.
Může se to zdát méně přitažlivé než polibek pod třešní, ale ochota jít do hloubky a ukázat partnerovi i své zranitelné stránky je pro intimitu zásadní.
Opravdová láska se skládá z malých každodenních momentů – ze sdílení radostí i starostí běžného dne, z láskyplných dotyků a slov uznání ve chvílích, které nejsou nijak výjimečné.
Dr. Gottman toto přirovnává k „biddingu“ – drobnému nabízení kontaktu, které partner buď přijme, nebo ignoruje. Jeho výzkum odhalil, že páry, které se během dne často „bid for connection“, mají až o 86% vyšší pravděpodobnost, že jejich vztah bude dlouhodobě funkční.
Zralá láska je vztahem dvou celistvých autonomních bytostí, které se rozhodly být spolu – ne proto, že jeden druhého potřebuje k přežití, ale protože si vzájemnou přítomnost a růst vědomě zvolili.
K tomu je nutná odvaha zkoumat sám sebe a nebát se přiznat i svá selhání a nedokonalosti. Čím více jsme sami se sebou vyrovnaní, tím hlubší a autentičtější spojení můžeme vytvořit.
Jana a Petr přišli na konzultaci dva měsíce po úžasné dovolené v Benátkách, kde Petr požádal Janu o ruku. Romantický výlet, dokonalé zásnuby – a přesto jejich vztah procházel vážnou krizí.
„Nerozumím tomu,“ říkala Jana. „Vždyť nám bylo tak krásně. Proč se teď pořád hádáme?“
Postupně vyšlo najevo, že navzdory velkým romantickým gestům v jejich každodenním životě chyběla skutečná komunikace. Petr neuměl mluvit o svých pocitech, Jana se bála vyjádřit své potřeby. Romantika v Benátkách byla jako krásná fasáda domu, jehož základy se rozpadaly.
Během několika měsíců práce se naučili:
Rok po terapii mi Jana napsala: „Víš, co je zajímavé? Už nepotřebujeme velká romantická gesta, abychom cítili, že se milujeme. Cítíme to každý den.“
Představte si svůj vztah jako staletý dub. Rostl pomalu, čelil bouřím a suchu, ale zapustil hluboké kořeny a jeho koruna se rozrostla do velkolepé krásy, která poskytuje stín a útočiště.
Takový strom potřebuje každodenní péči, vláhu a výživu – ne jen jednou za rok ozdobit stužkami. Rozkvetlá třešeň je krásná, ale její květy rychle opadají. Dub zůstává.
Zkuste si dnes udělat „inventuru“ svého vztahu:
A pokud cítíte, že je čas povznést vaše partnerství na zcela novou úroveň vědomosti a zralosti, přijměte výzvu 7denní autentické intimity:
Pamatujte, váš vztah si zaslouží mnohem víc než jeden polibek pod třešní za rok. Zaslouží si každodenní odvahu a záměr milovat naplno, zrale a pravdivě.
Může to chvíli trvat, než se tento nový přístup stane vaší přirozeností, ale stojí to za to. Protože skutečná láska je řemeslo, které mistrně zvládneme jedině celoživotním cvikem.
A pokud byste chtěli na této cestě průvodce, připojte se k mému semináři „Přechodový rituál: Cesta k psychické dospělosti“, který uskutečním 18. května v Praze. Společně objevíme, jak přejít od romantických iluzí ke skutečnému, zralému partnerství. Zájemci o tuto intenzivní práci v malé skupině 7 lidí, přihlaste se zde: https://www.facebook.com/events/659304040413194 Nebo se mi ozvěte na: info@ajasta.cz
Mgr. Hana Ajasta je vztahová alchymistka s více než 25letou praxí v oblasti partnerských vztahů. Specializuje se na transformaci vztahových krizí v příležitosti k osobnímu růstu. Více o jejím přístupu najdete na www.ajasta.cz.
Související články:
Milé čtenářky a milí čtenáři,
tento článek vznikl z mého přesvědčení, že v dnešní době potřebujeme redefinovat, co znamená skutečná láska.
Příliš dlouho jsme byli krmeni představou, že romantické gesto jednou za čas může nahradit každodenní práci na vztahu.
Jaké jsou vaše zkušenosti? Spoléháte na velká gesta nebo jste našli sílu v každodenních drobnostech?
Budu ráda za vaše postřehy v komentářích. S láskou,
Ajasta
Milá Ajinko,
děkuji ti za svělý článek, který jsem si ze srdce ráda přečetla jako si čtu ráda všechny tvé příspěvky, které píšeš na sítě. Určitě souhlasím s tebou, že dělat si „radost“ jen občas formou dárků, výletů, polibků pod rozkvetlým stromem, opravdu nestačí. Co těmito gesty vyjadřujeme? Jako pocity tím si přejeme pocítit? Pokud je za tím potřeba cítit se výjimečně pro svého partnera, pak stěží tohoto pocitu dosáhneme „jen polibkem pod třešní“, i když je to zvyk, který je krásný právě pro svou symboliku. Děkuji, že nám dáváš tipy, jak se více ponořit do sebe a objevit, co skutečně potřebujeme a návod, jak se více přiblížit s partnerem v každodennosti s opravdovostí, aby nám náš společný vztah poskytoval právě to, co píšeš o staletém dubu. Oporu, stín, zázemí.
Milá Janinko,
Tvůj komentář mě hluboce potěšil! Přesně jsi vystihla jádro celého sdělení – jde o to, co těmi gesty skutečně vyjadřujeme a jaké pocity v nás probouzejí.
Symbolická gesta jako polibek pod třešní jsou krásná, ale často se za nimi skrývá hlubší touha – být viděna, být milována, cítit se výjimečně. A tyto potřeby naplníme spíše každodenním vědomým propojením než jednorázovými romantickými momenty.
Líbí se mi Tvá připomínka vztahu jako staletého dubu, poskytujícího oporu, stín a zázemí. Takový vztah nevyroste z ojedinělých velkolepých gest, ale z tisíců drobných okamžiků opravdovosti a přijetí.
Jsem vděčná, že mé příspěvky čteš a rezonují v Tobě. Právě toto vzájemné sdílení a propojení nám pomáhá růst – v našich vztazích i v nás samotných. S láskou,
Tvá Ajasta
Ajasto, děkuji za tvé vhledy do lásky a zamilovanosti. Dnes mě zaujali mikro-makro momenty.. letos to bude 30 let co jsem poznala svého muže (je mi 45 let) a myslím, že tyto malinké denní „doteky“ jsou Max důležité. Miluju, když mi přijde srdíčko po sms nebo mě lehce pohladí po těle když prochází okolo mě. Není to vždy a není to pravidlo.. ale je to krásné a já se cítím opečovávaná a milovaná. Náš vztah se dost a hezky posunul ve chvíli, kdy jsem měla odvahu řešit svoje stíny.. tvůj bod č. 1 🙂 Děkuji ti, jsi úžasná alchymistka
Katy
Milá Katy,
Tvoje zkušenost krásně ilustruje sílu těch drobných každodenních projevů lásky! 30 let společné cesty je úžasný milník a Tys pojmenovala přesně to, co dělá vztah živým – ty nenápadné „doteky“, které přicházejí spontánně a nečekaně.
Zvlášť obdivuji Tvou odvahu řešit vlastní stíny. To je opravdu transformační krok, který mnoho lidí nikdy neudělá. Když začneme pracovat s vlastními stíny, otevíráme prostor pro hlubší spojení a autenticitu ve vztahu.
Děkuji za sdílení Tvé zkušenosti – je to cenné svědectví pro všechny, kteří jsou na začátku cesty k vědomému partnerství.