1. díl – Začněte u sebe

Dětství je nikoli ostře časově ohraničené období od narození až po dospělost člověka. Má významný vliv na utváření našich osobností. Formujeme si v něm postoje k sobě a druhým, mapujeme, jak funguje svět. Způsob rodičovské výchovy, hlavně v předškolních letech dítěte, zásadně ovlivní, zda dítě začne přijímat svět spíše jako báječné místo k narození nebo coby hřiště s těžko identifikovatelnými pravidly a nečekanými zvraty.

1. díl:  Začněte u sebe

V jedné knize jsem četla:

Mezi podnětem a odezvou existuje určitý prostor.

V tomto prostoru leží naše svoboda a schopnost rozhodnout se, jaká bude odezva. Na této odezvě pak závisí náš růst a štěstí.

Fascinující možnost, že ano? Jen si to představte: co kdybyste z ní vytvořili jeden z klíčových životních postojů? Co by to znamenalo pro váš rodinný život? Jaké změny byste nastavili v rodinných vztazích? Pokud existuje prostor mezi podnětem a odezvou a vy se můžete vědomě rozhodnout, jak na podnět odpovíte (co řeknete, uděláte…), je jasné, že si lze dokonce zvolit takovou odezvu, která ovlivní i samotný podnět. Ohromně revoluční/evoluční myšlenka!

Myslete na výběr odpovědi

Problém spočívá v tom, abyste na vědomý výběr a správné rozlišení vaší odpovědi na podnět mysleli. Jinak se může stát, že ve chvíli vypjatých negativních emocí, krize či konfliktu, vás emoce převálcují, protože ztratíte koncentraci a ony vyrostou do obřích rozměrů. Zapomenete, co skutečně cítíte a co chcete udělat, ztratíte ze zřetele svoje pravé cíle.

Jak na to?

Ve stresových okamžicích máme zúžené vědomí, to znamená, že vědomě i podvědomě vidíme jen několik málo alternativ. Namísto řešení se pozornost přesune k prožitku emoční zátěže, k odpovídajícím projevům v těle, a to tím více, čím více jsou, např. ve chvíli úrazu, omezeny naše životní funkce.

Abychom dokázali své vědomí rozšířit a eliminovali tím nadměrný stres, můžeme v první řadě použít kouzlo nádechu a výdechu, alespoň třikrát po sobě. Mozek se dýcháním okysličuje, tělo se uvolní. V té chvíli můžeme reálně vidět i použít prostor mezi podnětem a odezvou.

Čtyři dary

Vyměnit reaktivní chování za vědomé rozlišování a správný výběr odpovědi můžeme díky čtyřem darům:

*sebeuvědomění,

*svědomí,

*představivosti,

*svobodné vůli.

Těmto čtyřem pilířům vědomých změn lidského života se budu podrobněji věnovat příště.

Tercia datur

Abychom v běžném životě využili čtyř lidských darů, znamenalo by to  balancovat mezi dvěma póly: náročnou, stálou sebekontrolou, napínající vaši vůli, abyste mysleli nově a chovali se podle toho – a chybami, které uděláte ve „slabých“ chvílích a po nichž následují výčitky svědomí nebo potlačování nechtěné (ale zažité, původní) reakce. Život v těchto dvou extrémech je unavující a stresující. Pravděpodobně byste to dříve či později vzdali a přestali se o změny ve vedení rodiny a sebe pokoušet.

Naštěstí tady neplatí úsloví Tercia non datur neboli Třetí cesta neexistuje. Naopak, existuje a je překvapivě přirozená a uvolňující.

Jak tedy jinak?

Pátým darem je smysl pro humor.

Vyrůstá ze čtyř předchozích a to znamená, že k jeho cílenému použití  potřebujeme:

*pozorovat svoje životní reakce, což můžeme díky sebeuvědomění,

*aby byl humor laskavý, radostný a nikoli hrubý a ubližující, je potřebné poslouchat vnitřní hlas neboli svědomí,

*představivost se hodí, abyste pochopili pointu vtipu,

*svobodná vůle je tu od toho, abyste se sami rozhodli, zda zůstanete v napjaté chvíli pouze vážní nebo ji odlehčíte vhodně zvolenou formou humoru.

Užitek smíchu

Smích povznáší. Uvolňuje tělo. Otevírá přirozenou pokoru k životu a toleranci k naší omylnosti. Nakazí druhé, zamete jak s rigiditou, tak i pocity viny a perfekcionismem. Vzpomeňte si na klasickou českou pohádku, v níž vysloužilý voják, který se často směje, žertuje i uprostřed pekla a dělá si legraci i sám ze sebe, nakonec vyprosí nebeské odpuštění i pro asketicky žijícího mnicha, který zapomněl, kým je a bral se tak vážně a tolik dbal na přísná pravidla, až přestal být lidský.

Smích a lidskost

Buďme lidští, buďme optimističtí, laskaví. S vtipem a radostí, které nasadíme vědomě, když se právě něco nepodaří, objevíme v procesu změn a růstu rodinného života a sebe sama cestu příjemnou, únosnou a hlavně lidskou. Díky legraci a následnému rozvolnění těla totiž můžeme snadno použít další kouzlo, kouzlo návratu: udělali jsme chybu, no a co, jdeme zase zpátky k sobě! Přirozeně s novinkou, zvládnutím nepříjemných chvil radostí a odpuštěním.

Samozřejmě, že i s medicínou humoru to můžeme přehnat. Potom se stane jedem sarkasmu nebo otravou ironie. Ale od toho se stáváme moudrými, své jednání si uvědomujícími, lidmi, abychom se vlastnímu omylu s laskavým soucítěním zasmáli a mohli začít právě z toho místa, kam nás zavedl.

Smíchocviky

Několik let jsem lektorkou jógy smíchu. Její cvičení ráda používám k uvolnění těla, např. před svalovým testováním, v rámci mojí terapeutické praxe nebo při párových sezeních či ve skupinách před konstelacemi.

Smích je vydechování. Pořádný smích je pořádné vydechování 😊 Chcete-li se od plic zasmát, připravte se na to, že otevřete pusu a budete zhluboka vydechovat.

A teď si představte, že jste spolkli holínku. Ta je ve vašem trupu a při každém zasmání se pořádně šlápne na bránici, která díky tomu pěkně poskakuje nahoru, dolů.

Začněte se smát, s otevřenou pusou a použijte smíchové slabiky: Ha ha ha, he he he, ho ho ho, hu hu hu, hi hi hi! Opřete se do toho. Najděte si rytmus smíchoslabik. Uvolněte se do následného spontánního smíchu.

Je zábavné, když si uděláte rodinné cvičení: dítě může pozorovat rodiče, jestli se mu bránice dost hýbe a komentuje situaci, partnerka může povzbuzovat partnera, aby se smíchu poddal atd.. Společně se chechtající rodina je nádhernou odměnou.

Tělo se přidá

A proč nejsou ke smíchu fyziologicky zapotřebí vtipy? Indičtí lékaři objevili užitečný princip: začnete-li se smát i bez vtipů či jiných, situačních, podnětů, tělo se samo přidá. A po chvíli smíchu začne dělat svou práci, produkuje  hormony štěstí, endorfiny, dopaminy, serotonin… Záplava této domácí chemie ať vtéká do našich žil a prostoupí rodinný život štěstím a láskou. Pět minut denně, nejlépe poránu a vleže, s pokrčenýma nohama, vám rozsvítí den.

Když už jednou jsme…

Jak pravil Jan Werich: „Když už člověk jednou je…“ Koukejme, abychom byli. Při správném použití pátého lidského daru, smíchu, smyslu pro humor, užívaného empaticky, se tento předpoklad stane vaší zkušeností. A jsou to právě zkušenosti, co nám potvrzuje, že růst je v životě nevyhnutelný, a tak je užitečné pěstovat kvalitní životní postoje. Hodí se nám 😊 denně.

Příjemný den!

Hanka Ajasta

Průvodce životními změnami